Dezinsekce
Dezinsekce je soubor metod a prostředků k hubení členovců (hmyzu, roztočů), přenášející nakažlivé nemoci, obtěžující člověka či zvířata, popř. způsobující hospodářské škody na potravinách a zásobách.
V současné době je velmi důležité (na základě odborných znalostí) rozlišit druhy škodlivé od neškodných, které se mohou nahodile vyskytnout mimo svá přírodní prostředí. Četné druhy členovců, které musíme hubit, mohou být zavlékány do objektů v potravinářských zásilkách, obalech, obilninách atd.
Důvody k hubení hmyzu
a) zdravotně - epidemiologické (šíření infekčních nemocí)
b) epiziotologické - napadají nebo cizopasí na zvířatech, zneklidňují je (snižují výnosnost)
c) národohospodářské - způsobují škody na uskladněných produktech
Likvidace hmyzu se provádí
- 1. postřikovou metodou - likviduje aktivně lezoucí hmyz
- 2. kladením požerových nástrah
- 3. kombinací postřikové metody a kladením nástrah
V boji s nežádoucím hmyzem mají velký význam preventivní opatření – čistota, úklid, včasné odklizené odpadků (zvláště potravinářských). Po provedení úspěšné dezinsekce hmyz ztrácí světloplachost a neskrývá se – proto se zdánlivě po asanaci vyskytuje v ošetřených prostotách hojněji.
Monitorování - zjištění stupně zamoření a škůdce, se provádí pomocí lepových nástrah.
Nejčastější druhy škodlivého hmyzu
Švábovití (příbuzní s cvrčky a kobylkami)
- v Evropě žije několik druhů, všechny sem byly zavlečeny
- žijí synantropním způsobem života
- jsou vesměs teplomilní
- aktivitu projevují zejména v noci (za denního světla běžně nevylézají), žijí spíše skrytě
- typičtí všežravci, v případě nedostatku potravy žerou vše poživatelné, a to včetně papíru či textilu
- dokáží velmi dlouho hladovět, vyžadují však častější přístup k vodě
- jsou to noční tvorové, za tmy vylézají za potravou, nejčastěji je překvapíme, když náhle rozsvítíme, (v denní dobu je možné je spatřit pouze při značném přemnožení - nymfa rusa se dokáže vtěsnat do škvíry široké 0,5 mm, dospělý rus do 2mm široké škvíry)
- tento hmyz se běžně vyskytuje v i pod nábytkem, pod obrazy, ve škvírách (např. pod linoleem) a pod
Hygienicky významný je fakt, že švábovitý hmyz může pasivně přenášet celou řadu choroboplodných zárodků od virů přes bakterie až k vajíčkům parazitických červů. Panelová konstrukce domů poskytuje švábovitému hmyzu příznivé podmínky pro vývoj – množství různých těžko dostupných prostorů (šachty, teplovody, jádra), ale i relativně vysokou teplotu, hlavně v zimním období. Rus se v bytě vyskytuje nejčastěji v kuchyni a v koupelně (v obývacích místnostech pouze při přemnožení).
Šváb obecný
Je tmavohnědý až černý, délka těla kolem 25 mm, sameček má vyvinutá křídla, samička zakrnělá. Vajíčka se vyvíjejí v kokonech – ootékách dlouhých 10 mm, které ční samici ze zadečku. Po odložení kokonu se líhnou mláďata – nymfy o velikosti cca 2 mm, které se 7-10x svlékají, po posledním svlékání se mění v dospělce. Celý vývoj až do dospělého jedince trvá asi 5 let, celková doba života je asi 6 let. Šváb špatně šplhá, nejčastěji ho nalezneme na podlaze.
Rus domácí
Dospělý rus je menší než šváb – průměrná délka je cca 12 mm, barva světle hnědá se 2 nápadnými tmavými podélnými pásy na předohrudí (samec je světlejší a štíhlejší než samice). Vajíčka se vyvíjejí v kokonech – ootékách dlouhých 5 – 6 mm, které ční samici ze zadečku.Ihned po odložení kokonu se líhnou mláďata – nymfy o velikosti cca 2 mm, které se po 6-7x svlékají, po posledním svlékání se mění v dospělce. Rus dobře leze, proto ho můžeme spatřit ve všech výškových hladinách místností. Zvláště oblíbeným místem jsou rozvody tepla.
Štěnice obecná
Je parazit zbarven špinavě žlutě až červenohnědě, délky asi 4 – 6 mm, jsou přizpůsobeny k životu v lidských obydlích a sání na člověku (není však úzce specializována a živí se často i na jiných savcích nebo ptácích). Přes den se zdržuje v nejrůznějších úkrytech, v noci vylézají a vyhledávají hostitele, aby na něm sály krev. Rozšíření štěnic z domu do domu je obvykle pasivní, např. s nábytkem, předměty či oděvy při stěhování (v létě mohou aktivně přelézat, a to i po obvodových zdech, tak mohou napadnout i sebelépe udržované domácnosti). Déle přetrvávající výskyt štěnic je však obvykle spojen s nízkou hygienickou úrovní. Dobrý úkryt poskytují dřevěné postele, ale i jiný nábytek, čalouněné židle, nedoléhající tapety, rámy obrazů, zrcadel, zásuvky, vypínače apod.
Vývoj štěnic závisí hlavně na okolní teplotě a dostatku potravy (vlhkost má zanedbatelný vliv). Samička klade během svého života asi 100 – 200 vajíček oválného tvaru o velikosti 0,5 – 1 mm, ta jsou překryta tenkou vrstvou lepivého výměšku, který je připevní k podkladu. Při teplotě 22oC se asi za 14 dní líhnou nymfy (podobné dospělcům, ale bez pohlavních orgánů), při teplotě 15o C asi za 20 dní, při 33o C za 5 dní. Nymfy mají 5 vývojových stádií oddělených svlékáním (tj. odkládáním tělního pokryvu), před každým svlékáním se musí nymfa alespoň 1 nasát krve. Vývoj nymf při teplotě 22o C a dostatečné výživě trvá asi 40 dní, takže celý vývoj od vajíčka do dospělce trvá 2 měsíce. Průměrná délka života štěnic při normální pokojové teplotě je asi 1 rok. Štěnice vydrží i několik měsíců hladovět.
Fotogalerie
Sršni
škůdci
lapače hmyzu
